10.4. - 11.4.

3. květen 2016 | 20.16 |

dd541d545t545f

Připadám si jako z jiného světa. Jako hlavní hrdinka strhujícího románu, který někdo zapomněl dopsat. Proč mám pocit, že nedělám žádnou chybu a je mi to i potvrzeno a přesto všechno krásné skončí dřív, než to doopravdy začalo? Existuje osud, nebo jsou to jen nepříjemné stále se opakující náhody? Je to tím, že zatím nejsem taková, jaká bych si přála být? Proto to vždy selže, i když na tom denně dřu? Opravdu se musíme "prohrabat" mezi kameny, abychom objevili diamant, i když máme někdy pocit, že ho momentálně máme? Zná vůbec někdo odpověď? Hrdost, to je to, co mám. Když vidím příběhy jiných bez "happyendu," kdy ti lidé skončili opravdu zle, jsem na sebe hrdá, protože to všechno, co mě potkalo, to, co se stále opakuje, to, s čím se denně peru, každým dnem posílám dál a dál, pryč ze svého života a zas a znovu vstávám ze země. Ale dá se z ní vstávat do nekonečna? Vážně je nám někdo souzený? Opravdu nezůstaneme opuštění? Proč někdo lpí na lásce, druhý na penězích, třetí na kariéře,.. Proč není vše rozděleno stejným dílem? Něco si tak moc přejeme, získáme to, jsme šťastní, zmizí to a přesto, že máme "všechno," najednou nemáme vůbec "nic." Dnešnímu světu nerozumím. Ztrácím se v něm, ale chci mu vůbec porozumět? Není má naivní, růžová bublina, ve které žiji, lepší volba? Možná ano. Měli bychom si ty své bublinky chránit, možná právě to nás stále znovu zvedá ze dna. A možná jen zase moc přemýšlím a vše je jinak, jenže jak?! .... ? .. ♥  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře