Najdi se v přírodě

14. srpen 2016 | 18.06 |

654sd6f4sd

Jsou dny, kdy se cítíme vyčerpaní, bez energie, bez nálady, nic nás nebaví a další stovky negativ. Často zapomínáme na jeden z velmi dobře funkčních léků - na přírodu. Dřív jsem to dost dobře nechápala, všude byly samé články, jak je příroda skvělá, úžasná,... Neviděla jsem v tom prostě skoro nic až do doby, kdy jsem všechno začala vnímat trošku jinak. Pro někoho bude tento článek naprostá ztráta času, někdo mě možná pochopí, ale pro mě je všechno okolo mě naprostý lék snad na všechno.

Začalo to sebevzdělávacími knížkami, kde se o chození do přírody zmiňovali poměrně často. Samozřejmě jsem hned nevzala tenisky a neštrádovala si to do lesa jen proto, že to někde někdo psal. Ale všechny ty knížky mi otevřely oči a dodnes jsou jako takovou mojí zdravou drogou, kdy stále objevuji nové a nové knížky a čtu a čtu a čtu,... Kromě toho, že mi, jak jsem psala, otevřely oči, také mě do té přírody nevědomě postrčily. Proč přeci sedět s knížkou doma na gauči, když je venku krásně a svítí sluníčko? Tak jsem jednoduše začala číst venku, ale protože na zahradě jsem na to neměla dostatečný klid, přesunula jsem se jinam - do lesa. Pamatuji si ten den jako včera, i když už je to pár let.

Občas, když už čtu relativně dlouho, dám si pauzu. Doma je to snadné - jdete prostě dělat jiné věci, ale ´daleko´ od domova už to tak snadné není. Popadla jsem knížku do ruky a šla jsem se projít. Ne, že bych nikdy předtím v lese nebyla, to samozřejmě ano, ale v ten den to bylo jiné. Možná to bylo tím, že mě to tam dřív netáhlo, nevyhledávala jsem to a byla jsem tam naposledy v době, kdy jsem všechno vnímala úplně jinak. Možná to je tím vším, co se psalo v knížkách a podvědomě se mi to uložilo v mysli. Ať tak, či tak, v tu chvíli to pro mě nebyl pouhý les, kam jsem dřív ve většině případů chodila stejně jen proto, že rodiče zavelili, že se jde na houby. Teď jsem tam byla jen já a to všechno okolo mě. Všichni víme, jak to v lese specificky voní, ale tenkrát to byla vůně, které se nešlo nabažit. Byla to vůně, která Tě donutí zavřít oči a vnímat ji víc a víc. Když jsem šla dál, připadala jsem si jako v jiném lese, ne v tom, kam jsem chodila dřív, ačkoli to tam vypadá pořád stejně. Zdál se mi tak nějak víc kouzelný, krásnější, větší, klidnější,... Mohla bych tu popsat dalších milion změn, které sice nejsou viditelné, ale uvnitř sebe jsem je měla, ale hlavní myšlenka je trošku jiná....

Našla jsem něco, co mě povzbudí i v těch zdánlivě nejčernějších dnech. Je to něco, co mi vrátí můj vnitřní klid, všechnu tu harmonii, kterou, i když se sebevíc snažím opatrovat, občas na chvilku ztratím. Dává mi to pocit naprosté spokojenosti, bezpečí a kdykoli mě něco trápí, vím, kam jít. Vím, že se mi uleví a budu se domů vracet bez starostí s úsměvem na tváři. Je to můj lék na všechen strach, stres, obavy, pochyby, výčitky,... Můj lék na cokoli. Kdykoli nad něčím váhám, když si s něčím nevím rady, jdu tam a vždycky najdu odpověď. Právě tam se nejlépe přemýšlí. Odtud vznikly všechny velké plány, jak zrealizovat své sny. Tam jsem našla sama sebe. 

Tímhle vším Ti nechci říct to, že bys hned teď měl začít někam chodit, to vůbec ne. Jen si myslím, že každý člověk potřebuje nějaké své místečko, kde se bude cítit krásně. Je úplně jedno, jestli je to les, rozkvetlá louka, polní cesta, nebo klidně nějaké staré odkladiště nebo zřícenina. Opravdu vůbec nezáleží, kde to je. Důležité je, aby tam bylo dobře Tobě, abys tam našel všechno, co potřebuješ najít a zbavil se všeho, co Tě tíží. Vyléči svou duši procházkou, ne prášky! 

PS: Já osobně se držím takového svého pravidla, že tam chodím zásadně sama, protože pak to místo budeš mít spojené i s tou další osobou, která tam s Tebou byla a když se někdy nepohodnete nebo cokoli jiného, už to nebude Tvé útočiště. Bude to místo, které Ti bude připomínat to špatné, co se stalo.  

.... ♥ ♥ ♥ 
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře