Zkusme to naopak

16. květen 2017 | 20.04 |

odsnbpods

Občas přijdou chvíle, kdy se cítíš k ničemu. Absolutně na nic. Demotivovaně. Mé dnešní ráno bylo dost podobné. Představa, že mě za pár desítek minut čeká utrpení u zubaře, tomu moc nepřidala. Nasedla jsem do přeplněného autobusu, nasadila si sluchátka a přemýšlela. Netrvalo dlouho a úsměv se mi vrátil. Proč?!? Vzpomněla jsem si na dny (tak před 5 lety), kdy mě fakt, že musím nastoupit do autobusu, nebo jít sama do obchodu na nákup, maximálně děsil, stresoval a naháněl hrůzu. Může se to zdát směšné, ale já to tak prostě měla. Možná strach z lidí, možná abnormální stud sama sebe, nebo co já vím, co to všechno bylo. Za těch pět let jsem ušla obrooovsky dlooouhou cestu. Nejenom, že nastoupit do autobusu je momentálně to nejmenší, ale začala jsem si vážit sama sebe, "našla" jsem své zatoulané sebevědomí a začala jsem normálně žít bez ohledu na to, co si o mně kdo myslí. Mnohdy je v úplně bezradných a pochmurných chvílích dobré zastavit se, zapřemýšlet, shrnout si všechna svá vlastní vítězství, uvědomit si, že jsi vlastně fakt borec a začít se znovu usmívat. Často zapomínáme na všechno, co jsme dokázali a pouze si vyčítáme to, co jsme zatím nezvládli. Zkusme to naopak.. ♥

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře