Můj život a má zklamání 8

14. květen 2013 | 17.10 |

Nebyl by to život, aby nepřinesl do jejího života novou naději v novou lásku. Jako poslední dobou často to byla dívka z téže školy. Tento školní rok nastoupila do prvního ročníku. Nijak zvlášť si ji nevšímala, nebrala ji nějak zvlášt ani neměla potřebu se s ní nějak bavit. Pak si ji ale ta slečna neznámá přidala na facebook. Potvrdila tzv přátelství a nechala to být. Uplynul nějaký čas a napsali si. Byl to normální rozhovor o tom, jak se kdo má a takové ty obvyklé věci. Pak se ji zadívala na fotky a první věc, které si všimla, byly její neskonale krásné oči. Jsou jako dva zářivé modré drahokamy svítící na noční obloze jako ty nejkrásnější hvězdičky. Jsou jako dvě studánky, ze kterých vody nikdy neubyde. Jako sluncem rozzářená letní obloha. Její oči se slovy nedají popsat. Druhá věc je úsměv. Tak krásný a upřímný. Občas slýchá věci typu: "co se ti na ní líbí, co na ní vidíš?"  Tady ale přeci vůbec nejde o to, co na ní vidí, ale co cítí, když kolem ni projde, když ji napíše a i kdyby šlo o to, jak vypadá, tak její krása se nevyrovná ani tomu nejsmělejšímu anděli.Je to vyjimečná dívka s ještě  vyjimečnějším srdíčkem. I když o ní vlastně skoro nic neví, tak ale z těch denních několika hodinových smsek a psaní na FB nebo skypu toho prozradí mnoho. A jak to vlastně pokračovalo po prvním psaní na FB? .......

Přišel týden psaní na FB a poté, když se loučili, ji ona sama dala své číslo. Chtěla ji nechat chvilku čekat a neodepsat hnedka jako nějaká dívka, kterou může mít jako svou jistotu. ONA se odhlasíla z FB, ale stejně ji to nedalo a podívala se tam asi po 20-ti minutách. A byla online. Psali si tedy opět na FB, ale nezapomněla na to, že má její číslo. Pak přišlo pondělí. Den, kdy se jejich oči opět střetnou.Čekala, že se po týdnu konečně pozdraví. Ale nepřišlo to, ani se na ni nepodívala, při každé chůzi kolem ní sklopila oči nebo otočila hlavu na opačnou stranu. Nevěděla, jak si to má vysvětlit, ale neztrácela naděje a napsala ji smsku. Nenarážela na nic konkrétního, ani na jejich  "pozdrav,"  jen ji napsala. Psali si opět až do večera a pak opět na FB. Takhle to trvalo asi další týden.

Přišel den, kdy sebrala všechnu svou odvahu a po hodinovém rozmýšlení a stání na vlakovém nádraží ji napsala smsku, jestli by nechtěla jít jen tak někam ven. Shodou okolností ji k tomu "dokopala" dívka z příběhu číslo 6, tedy její dřívější láska. Odepsala ji, že by jít mohla. Hodinu se domlouvali až ji pak oznámila, že je s kamarádkou v knihovně, ať za nimi přijde. Udělala to. Vše bylo takové moc napjaté a křečovité. Po cestě z knihovny šli na intr, šla je doprovodit. V skrytu duše doufala, že s ní "její" slečna zůstane venku, ale nestalo se tak. Odešla nahoru a řekla: "zatím." Čekala, že přijde a stále nic, tak si nechala zavolat své dvě spolužačky, vše jim chtěla říct, než se tak ale stalo a než přišli, prošla se svou kamarádkou zmiňovaná slečna dokonalá. Jen se podívala a odešla.

Bylo ji pak do pláče. Po cestě na zastávku, po 4 hodinovém čekání a doufání, ji napsala proč za nimi měla přijít, když pak odešli a vlastně ONA skoro nic nepovídala. Odepsala ji, že si myslela, že chce jít za svými spolužačkami a takové ty věci. Nějakým způsobem se to urovnalo. A psali si pak jako vždy dále. 

Pak přišlo něco né moc pozitivního. Bylo 14.února, Valentýn, den zamilovaných a ji přišla smska, ve které stálo: Nechci tě nějak zranit, ale nechci, aby mezi námi něco bylo, promiň." Měl to být den, kdy se chtěla odvážit a někam ji pozvat, jen tak ven, sami dvě, jen tak si povídat a více se poznat a né si stále jen psát. Ale tento den zaplavily slzy. To ji vyprovokovalo k tomu, aby si zrušila FB a začala zase myslet na důležitější věci, jako například škola. Nechtěla s tím vším už mít nic společného.

Čas si jen tak plynul, vzpomínky se utišily. Pak ale přišel den, kdy se dozvěděla, že její princezničku to trápí a že je něco, co se ji stydí říct. Napsala ji tedy SMSku, aby si vše ujasnili. To, co napsala toho osudného dne nebylo proto, že by to tak doopravdy na 100% chtěla, ale proto, že jedna určitá osoba vypustila něco, co neměla a ONA se lekla a proto to napsala.

Pak se to dál nijak neřešilo, šel den za dnem, psali si každý den, zdravili se ve škole až dokud neuběhly dva měsíce. Byl 12. duben a to byl ten den, kdy měla oslavu narozenin a svou vysněnou na ni samozřejmě také pozvala - přijela a přes noc zůstala u ní. Vše probíhalo tak, jak má. Stále se odhodlávala, že ji něco poví, pak se ale jen odebrala ven a ta "trocha" alkoholu asi pomohla k tomu, že se rozplakala. Asi po 10-ti minutách za ní přišla ONA, objala ji. V tu chvíli se cítila neuvěřitelně nádherně, uklidnila se a šli zpátky. Sedli si vedle sebe, povídali si, pošťuchovali se a vyvíjelo se to velmi pomaloučku. Ze začátku se jen pod stolem držely za ruce a povídali si dál. Pak se odhodlala a políbila ji. Byl to ten nejsladší polibek. Padlo jich poté pár dalších. Když se vrátili domů, šli spát a když se vzbudili, šla ji doprovodit do města,kde na ni už čekala její mamka. Jen se objali, dali si pusu a odjela.

Dále to pokračovalo vlastně jako vždy - jen se zdravily, usmívaly se na sebe a psali si. Takhle to bylo až do 19. dubna. To přijela znovu. Byly se venku projít a potom šli domů, kde šli koukat na film. A když tak ležely vedle sebe, chtěla toho využít a také to udělala. Objala ji, dala ji pusu. ONA neodmítla a vrátila ji to zpět.  Byla to noc plná objetí a polibků. Byla to ta nejkrásnější noc ze všech.

Takto se to opakovalo i 30. dubna, kdy u ní zůstala až do3.května. Byly to vše nezapomenutelné dny a noci. Po návratu do školy ji začalo vše mrzet, vždyť vždy, když jsou spolu, je to překrásné a vypadá to, že jsou spokojené snad obě dvě. Ale ve škole? Ve škole se sotva pozdraví, prochází kolem sebe jako by se ani neznali a proč? Protože někteří lidé s tím nesouhlasí, ale vždyť je to jejich problém a jejich chyba, že to nedokáží přijmout. Její srdíčko to den ode dne láme víc a víc. Je tak naivní si stále myslet, že jendou ji přede všemi políbí, tak jako to dělává u ní doma, že ji jednou chytí za ruku a půjdu s ní, že ji jednou obejme, ať je to kdekoli, ne zrovna někde na nějaké "schovce". Je asi i naivní to, že jednou by byla její princezna. Když to ONA neumí přejít a překousnout, je to těžké. Chápe její obavy, ale zároveň se bojí toho, že už navždy to bude takto. Pociťuje únavu ze stereotypu, ze stále stejných věcí, ze stálého čekání na to, kdy opět přijede. Bojí se toho, že ji ten někdo rozmluví úplně to, aby se scházeli, což už se blíží. Bojí se toho, že nikdy už nebude moci políbit její sladké rty, kouknout se do jejich nebeských očí a obejmout jí a cítit tu božskou vůni, kterou tak miluje...

Každý den je to čím dál tím těžší, nad vodou ji drží snad jen to, že ji tak strašně zbožňuje.. ♥

ssssssssssssssssss

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře