Vzpomínáš?

19. prosinec 2014 | 01.17 |
› 

 Jdi. Zastav se na našem oblíbeném místě, zavři oči, cítíš to? Neustupující záchvat nostalgie, roky nerozplynulá vůně Tvých vlasů, mrazení dlaní, které byly spojeny v jednu. Oči zalité slzami štěstí a vzpomínek při pohledu na pokácený strom, kde se Ti i teď odehrává naše první neoficiální rande. Podzimní romance patřící jen nám. Rozléhavající se melodie naší společné písničky - vzpomínáš na ta tehdy zavazující slova textu: věřím v nás? S prvním studeným vánkem to přišlo. S prvním napadlým sněhem, který zmrazil Tvé touhy a city, to odešlo. Uběhlo několik dalších měsíců, několik dalších rozkvetlých jarních květin, letních paprsků hřejících Tvou roztomilou tvář, zbarvených listů podzimem, až nakonec opět spadlo pár prvních studených vloček dopadajích na Tvé dokonale dlouhé řasy, které chrání Tvé kouzelné oči, v nichž jsem vždy našla tu malou jiskřičku naděje, že se přeci jen otočíš, chytneš mě za ruku a půjdeme spolu opět stejným směrem. Opakovalo se to několikrát. Asi se ptáš, proč to píšu. Víš, tehdy má budoucí princezno, dnes je přesně ten den, kdy vyjdeš ven a cítíš ve vzduchu tu známou vůni minulosti. Nelze ji ignorovat, vryje se Ti do kůže. I přes všechny příběhy s jinými lidmi, psány jinými pery, které v mém srdci tvoří pomyslnou knížku života, mě náš příběh bolel i za pár let. Právě teď to píšu proto, protože bolest odvál čas a já Ti chci poděkovat za chvíle strávené ve Tvé příjemné společnosti. Dala si mi obrovskou nálož štěstí, z které při vzpomínkách čerpám ještě dnes, i když už naše životy nejsou spojené ani kapkou přátelství. Ale věř, s každou přicházející zimou se ve mně něco hne, dnes už něco krásného, co pomohlo k určitému vývoji mé osobnosti, nikoli něco, co mi dřív působilo bolest. Vždy na konci svých 'povídání' píšu nějakou radu, ponaučení, dodatek, dnes ne. Kdo chce, najde si to tam. Nač psát víc?! Mluví to za vše. Snad už jen - neměj strach, přijď zpět do mého života a vrať mi mou nenahraditelnou kamarádku, chybí mi! Snad, poklade, pochopíš, že je řeč právě o TOBĚ!! Mé dveře jsou stále odemčené, jen je otevři, vejdi a pověz mi, jak se celou dobu máš, pověz mi vše, co jsme odloučením nestihli. Moc dobře víš, že v mém srdci mají přátelé, jako jsi Ty, jedno obrovské VIP místo‼ ♥

.......

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře