Přes to všechno...

25. duben 2015 | 20.59 |

 Je krásné mít někoho, komu se kdykoli můžeš svěřit a on Tě vždy vyslechne. Je krásné mít takového svého anděla. Ale není sobecké, když ho chceš a potřebuješ vidět častěji než jednou za rok? Na druhou stranu nemá on právo si žít vlastním životem a být tu pro Tebe jen přes formu zpráv? Opravdu ho tak potřebuješ, nebo je to tím, že máš vlastně jen jeho a žiješ život bez lásky, kterou, kdybys měla, tak ho tak zoufale nepotřebuješ po svém boku? Nebo v tom vidíš něco víc, když on Tě zjevně vedle sebe nepotřebuje? Nebo Ti prostě jen chybí přítel, který Tě přijde obejmout, když se Ti svět rozpadá před očima? Proč on jím je, ale přes to nepřijde, když Ti stékají slzy po tvářích? Je tak úžasný, jak o něm smýšlíš a mluvíš? Jsi pro něj něco víc a má strach být ve Tvé společnosti, protože sám se ztrácí ve svých pocitech a je raději se svou drahou polovičkou, kdy tím nic neriskuje, nemusí přemýšlet nad tím, jak to vlastně celé má, má svou jistotu, nebo jsi mu prostě jen totálně ukradená? Má smysl nad tím přemýšlet? Má cenu snažit se to rozluštit, když je to jako nikdy nekončící labyrint? Není zbytečné pátrat sama v sobě a ptát se, co pro Tebe vlastně znamená on a hledat odpovědi v jeho každodenních slovech? Odpovědi znáš. Přes to, že on je v její náruči a Ty sedíš doma, pláčeš a voláš jeho jméno, protože Tvůj svět už dávno není růžový, ale zahalila ho nekonečná tma, ve které už Ti světlo nezasvítilo pěkně dlouho. Přes to, že Tvé volání neslyší, nepřichází a je snad na druhé straně světa. Přes to všechno ho potřebuješ, ať už jakkoli.... 

dfbfdbd

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře