Jsme svojí vlastní duhou ♥

23. červen 2015 | 21.27 |
› 

445kh

Milovala jsem Tě, miluji a milovat budu. Pět stereotypních let. Pět let hledání náhrady a vždy neúspěšně. Dnes je ten večer, kdy odcházím. Někam daleko od nás dvou, od našeho nekonečného příběhu. Jsi to Ty a ona, jsem to já a čekání na něco, co nepřijde - náš kolotoč, na kterém nelze řídit rychlost, směr, ani ho zastavit, dnešním večerem z něj vyskakuji za jízdy. Ležím mezi stovkami rozkvetlých květin, sluchátka na uších, škrtám zapalovačem, vtahuji ten omamný kouř a přeji si splynout s tou loukou okolo mě, vsáknout se do ní jako déšť, rozplynout se jako dým, co pomalu vypouštím z úst, naposledy se vyhoupnout do oblak jako duha. My dva takovou duhou jsme. Jednou za čas, kdy se naše bouřky střetnou s naším sluncem v srdci a spojíme se, jsme stejně tak barevní a neobvyklí. Já jsem Tvá bouřka, Ty jsi mým sluncem, nebo naopak?! Jeden bez druhého bychom něco tak zářivého, okouzlujícího a krásného nestvořili. Ale já obětuji život bez té podmanivé duhy a půjdu hledat své jiné slunce, i když vím, že nebude hřát tak, jak to Tvé. Je lepší menší žár, než spalující horko se střídajícím se bolestivým mrazem. Možná jednou zjistíme, že nám tyto přívalové deště s dávkou slunce a vždy přicházející duhou budou chybět, ale to se nedozvíme teď. Poznáme to v jiném "počasí." ♥

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře