Co je opravdová láska? ♥

26. září 2015 | 15.06 |
› 

s56fs561c5s

Často přemýšlím nad tím, co je opravdová láska a jestli vlastně vůbec existuje?! Říkám si, jestli ti, kteří jsou spolu například 50 let se ještě opravdu milují, nebo jsou spolu ze zvyku, který nechtějí měnit a cítí k sobě už "jen" úctu?! Láska by neměla být o velkých darech, naplněné peněžence, o tom, že se Ti někdo fyzicky líbí, tak s ním budeš. Neměla by být o tom, že když už s někým jsi několik let, nebudeš to měnit, protože nemáš chuť hledat někoho jiného, máš svůj protějšek jako jistotu, nechce se Ti budovat něco nového, tak v tom přežíváš, i když mu svými slovy a někdy i činy ubližuješ, aniž bys k němu ještě cítil to, co tehdy. Láska nepotřebuje velká gesta. Láska se neptá, jestli to tak chceš. Láska nehledí na to, jestli Tě to ne/bude bolet. Láska nepřihlíží k věku, vzhledu, vzdělání, bohatství, přičemž podle toho někteří hledají. Láska nemá pravidla, nemá zaručený recept, jak si ji udržet nebo ji získat. Opravdová láska nezná chtíč po třetí osobě, nepotřebuje ho, prostě v ní není. Láska nepočítá prožité roky, počítá prožité okamžiky. Láska není o vzájemném respektu, úctě a toleranci, to je jen Tvá vlastní iniciativa, to pramení jen z Tvého charakteru a její 'dění' si určuješ jen Ty sám a Tvé chování. Lásku totiž nijak a ničím nevysvětlíš, nepopíšeš, nemá důvody, buď to tak je, nebo není. Můžou se Ti líbit její krásné oči, můžes na ní mít rád její milé chování, její úsměv, její charakter, ale není to zárukou opravdové lásky. Pokud víš, co na ní máš rád, co se Ti na ní líbí, ale vlastně si nedokážeš vysvětlit všechny Ty pocity, když ji vidíš, když ji objímáš, když ji vidíš šťastnou, když její oči září spokojeností, když si spolu jen tak povídáte, když Ti rozbuší srdce jediným pohledem, jediným slovem, jediným polibkem, jediným pomyšlením na ni, to je láska, bezdůvodná, upřímná, nevysvětlitelná, prostupující Ti každou částí Tvého těla, i když už nejste v začátcích, ale sdílíš s ní svůj život klidně několik let. Skutečná, opravdová láska nemusí vždy tvořit pár. Opravdovou lásku můžeš, v tom horším případě, potkat i u člověka, který Tvůj není. Dennodenně prolétává v Tvých myšlenkách, cítíš radost, když vidíš jeho oči svítit štěstím, i když třeba jen na fotkách. Při každé vzpomínce na něj se Ti rozzáří celý den. Trápíš se, když se trápí. Raduješ se, když se raduje. Cítíš obrovskou hrdost, když se mu něco povede. Zlobíš se, když mu někdo ubližuje a netušíš, jak mu z toho všeho pomoct, i když víš, že s Tebou by se mu to nestalo. Cítíš bolest, když mu jiný říká slova, která ho raní a nejraději bys mu řekl ta krásná slova, která chováš ve svém srdci. Pláčeš, když je zlomený. Tvým největším snem je ho zase "alespoň" obejmout, i když Tě má okolí za blázna a tvrdí Ti, že se najde někdo lepší a toto snem nazývat nejde. Snažíš se mu pomoct, když mají ve svém vztahu problémy, i když Tě to sráží na kolena, ale jeho následovné štěstí Tě zase postaví zpátky.

Nemusíš ho vídat, nemusíš ho slyšet, ale cítíš ho ve svém srdci. Místo svého štěstí myslíš jen na to jeho a přeješ si, aby se jeho sny splnily, protože teď Tě to tíží, bojíš se, že selže, bude nešťastný a Ty budeš zase jen opodál vymýšlet, jak ho z toho dostat, aniž by to udělal člověk, který má ten největší dar na světě a může stát po jeho boku každý den. Znáš jeho klady, které zbožňuješ, znáš jeho zápory, které měnit nechceš, protože tvoří jeho osobnost, takže je vlastně zbožňuješ taky. Každý jeho tehdejší dotyk v Tobě ještě po několika letech budí to samé mrazení jako by se to stalo právě teď. Každou noc usínáš s představami, že jednoho dne přijde a vybere si Tebe. Budíš se s myšlenkou, co asi právě teď dělá a přeješ si, aby jeho den byl úspěšný a krásný. V práci chodíš s hlavou v oblacích, kde jste na tom pomyslném mráčku spolu, jen Ty a on. Doma sedíš na posteli a představuješ si, že teď jsi to Ty, kdo ho chrání a drží za ruku. Když už máš možnost být v jeho blízkosti, tak moc se bojíš, že něco zkazíš, že to doopravdy zkazíš, protože Tvé rozpačité, váhavé chování, kdy se raději držíš dost vzadu, způsobuje ta obrovská hromada lásky, kterou se snažíš skrývat. Víš, že jednoho dne budeš s někým jiným, ale opravdová láska to nebude, protože on vždy byl a bude na prvním místě. Protože on nasadil laťku tak vysoko, že ji nepřekoná nikdo na světě a neříkáš to z momentální zamilovanosti, protože už to trvá tak strašně moc let, odmítáš všechny ostatní, nemáš snahu hledat jiný vztah, bez něj Tvůj život postrádá jiskru. Říká se, že pokud Ti někdo zlomí srdce a přesto Tě i za několik let stále miluje, je to ten pravý a podle mě to tak doopravdy je. Všechno tohle prožíváš a vlastně to nemá ani jediný sebemenší důvod. Nedokážeš říct, proč to tak je. Nevíš, proč ho stále miluješ. I když s ním třeba nakonec nikdy nebudeš, našel jsi to nejkrásnější, co Ti může život dát - opravdovou, nezjištnou, čistou , věčnou lásku a umění upřímně milovat, což spousta lidí neumí. A jak to vím? Protože tohle všechno pramení z TEBE, to všechno si mě naučil TY, TY jsi má každodenní motivace, TY jsi důvod toho, že jsem den ode dne lepším člověkem a nejsem ta, kterou jsi znal tehdy, i když čas od času se tak snažím chovat, protože si mylně myslím, že tím něco změním. TY jsi má každodenní radost. TY jsi inspirace mých textů. TY jsi můj bezdůvodný, věčný sen. TY jsi mé slunce v bouřce. TY jsi strůjcem mých životních po/kroků. TY jsi všechno, co ve mně dřímá, vše, co mě pohání dál, vše, co rozhoduje o mých činech, vše, co potřebuju. TY jsi ten, od kterého nežádám vůbec nic. TY jsi ten, který tvoří můj smysl života tím, že dýchá. TY jsi ten, jehož podobu si v srdci odnesu jednoho dne do nebe. TY jsi ten, s kterým budu každou noc usínat, i když vedle mě bude ležet někdo jiný. TY jsi ten, u kterého bude každý den čekat, jestli se mi ozve. TY jsi ten, který mě naučil radovat se z maličkostí. TY jsi ten, díky kterému jsem tím, kým jsem. TY jsi ten, který je tak vzdálený a přitom, aniž bys to tušil, jsi u mě tak blízko. TY jsi ten, pro kterého bych skočila do "ohně," protože Tvé bušení srdce a to, že existuješ, by ten "oheň" uhasilo a i kdyby mě ten oheň měl spálit na uhel, skočila bych tam znovu a znovu. TY mi pomáháš překonávat všechno zlé. TY jsi důvod, proč přeskakuji obrovské překážky jako by byly skoro neviditelné. TY jsi mou opravdovou láskou, kterou Ti ani za dalších mnoho let nikdy nebudu moct vysvětlit, protože to prostě nevím, ale i když to bolí, je krásné pro někoho žít a momentálně pro Tebe i psát tyto řádky....... ♥ 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře